Ing. Vomáčka

„Ve volném čase moderuji plesy, koncerty a různé společenské akce,“
říká absolvent Mechanizační fakulty VŠZ v roce 1982, Ing. Jiří Vomáčka, který působí jako obchodní ředitel pro střední a východní Evropu rakouské společnosti Wabtec Europe GmbH.

Řadu let pracujete na významných manažerských pozicích pro silné mezinárodní firmy. Jak začala vaše kariéra?
Původně jsem chtěl být učitelem. Moji rodiče byli učitelé, ovšem do roku 1989 to vzhledem k názorům neměli jednoduché. Chtěl jsem tuto tradici nést dál a toužil jsem po studiu psychologie.
Šanci jsem měl pramalou. Můj děda, sedlák tělem i duší, mě přesvědčil, abych zkusil VŠZ. Na Mechanizační fakultě, argumentoval, se naučíš zemědělství i techniku. Budeš mít možnost volby.

Dostal jste se potom k učení?
Několik let jsem učil na střední zemědělské škole. Když se v devětaosmdesátém změnily poměry, vyhrál jsem konkurz na inspektora pro střední školy. V roce 1995 jsem změnil profesní zaměření a šel jsem pracovat do Vagónky v České Lípě jako obchodní ředitel. Firmu pak postupně koupily zahraniční společnosti DWA AG a Bombardier, v nichž jsem působil jako prokurista a obchodní ředitel až do roku 2000. Tehdy jsem přijal nabídku
na pozici generálního ředitele ČKD Kutná Hora, největšího výrobce odlitků a svařovaných komponentů v České republice. Měl jsem za úkol koupit slévárnu v Českých Budějovicích a část Transporty Chrudim, které byly tehdy v konkurzu. To se podařilo a vznikla firma, která měla dva a půl tisíce zaměstnanců. Nastavili jsme novou firemní kulturu, identické procesy a systémy a dosáhli zajímavých synergií. V roce 2009 jsem odešel a začal se více věnovat vlastní obchodní firmě. Loni jsem dostal nabídku – vzhledem k tomu, že se stále pohybuji na železničním trhu – od rakouské pobočky americké společnosti Wabtec (brzdové systémy) na pozici obchodního ředitele pro
CEE v oblasti nákladní dopravy. 

To je vskutku bohatá a úspěšná kariéra!
Mohu říci, že jsem se o práci nikdy nebál. Možná to bude znít sebevědomě, ale věřím tomu, že když má člověk určitý talent a tvrdě na něm pracuje, úspěchy se musí dostavit. Když se ohlédnete nazpět, co vám pomohlo dosáhnout úspěchu? Vedle nezbytných osobnostních předpokladů a vzdělání to určitě byly jazykové znalosti. V tom mě doma hodně podporovali a dnes jsem schopen vést jednání v anglickém, německém i ruském jazyce. Na tom jsem musel opravdu tvrdě pracovat. V době, kdy jsem chodil do školy, se jazyky moc efektivně neučily. Současně bych ale rád vyzdvihl i význam sociální inteligence, porozumění lidem, jejich motivacím.
To je nesmírně důležitá věc, která není doceňovaná. V obchodních jednáních je úspěšnější ten, kdo je lépe připraven, umí „přečíst“ partnera, prezentovat správné argumenty a přesvědčivě je obhájit.